Pár informací o deníku

Většina příspěvků vzniká v Reykjavíku, Island
Na tomto blogu najdete vždy svěží informace o tom, jak se nám (Hančí a Barče) vede v divočině. Tento projekt je štědře podporován granty FM EHP/Norska. Zvláště bychom pomocí tohoto blogu chtěly předat zkušenosti dalším studentům, kteří se zapojí do programu FM EHP/Norska.

sobota 31. ledna 2009

Lyžování na Bláfjöllu a jiné zázraky

Islandská muzea mají poměrně příjemný zvyk mít jeden den v týdnu otevřeno for free, zadarmo. Středa je tak našim kulturním dnem a my si po měsíci našly trochu času a prozkoumaly místní National museum. Místo dýchá zvláštní atmosférou, popisuje příjezd Vikingů, nedostatek zboží, které si mohli sebou přivést, obydlí i různé náčiní. Muselo to být drsné. Z věcí, které nás asi nejvíce zaujaly
Ženy byly na Islandu v rovnocenném postavení. Jsou zobrazovány po boku svých mužů, měly krásné šperky i šaty a možná byly i vzdělané, existuje totiž podezření, že autorem Laxdaely ságy je žena.
Vrstvy popela, chteré v průběhu let pravidelně chrlila Hekla i jiné sopky, jsou fakt ohromující. V kousku země, vyvrtaném u jednoho z běžně obydlených míst, jsou popelové vrstvy snadno rozpoznatelné, některé mají až 20 cm, zkuste si na právě oseté pole nalít 20 cm lávy!!!
Isladané byli menší, viz foto, každopádně vždy měli ( a dle nás stále mají) obrovské nohy. Nebo jsme si možná spletly boty s loděma.
Zatímco všude jinde v Evropě se stavěli chrámy z kamene, aby se jim dodalo trochu lesku, Islaďané si na to vozili dřevo, to tu bylo symbolem bohatství.
Muzeum bylo doopravdy parádní byla tam i interaktivní sekce, ve které kromě hromady různých her, kvízů, dopLňovaček, bylo možné vyzkoušet přilbu, štít a meč a jiné historické oblečení. Návštěva muzea nám trochu nám osvětlila význam ság a to, co v nich potomci těchto statečných žen a můžů vidí. Všechna čest.
S tímto vědomím jsme se opět vypravily do knihovny. Počáteční nadšení nás rychle přešlo, ale zatnuly jsme zuby, překonaly veškeré rekordy a strávily v čítárně pět a půl hodiny. Ale cíle, poslední věty, jsme došly. Získaly jsme už poměrně dost praxe ve vypisování poznámek, máme výborný systém značek pro slova syn, matka, pobratim, slavný a velký a moudrý i příbuzný z pátého kolena. Nikdy víc.
Pro zájemce rekapitulace celého děje: Ketil Nosek se nepohodl s norským králem a tak sbalil své příbuzenstvo a odjel do ciziny. On sám do Skotska, děti na Island. Tam založily mocné a slavné rody. První zápletka se objevuje u Hóskulda, myslím, že to byl vnuk nebo taky možná někdo úplně jiný, kdo si to má pamatovat. Slavný to muž, měl nevlastního bratra Hrúta v Norsku. Ten se rozhodl ujmout se poloviny dědictví po jejich společné matce, což se samozřejmě Hóskuldovi nelíbilo. Po nejrůznějších tahancích a slavné bitvě 35 mužů se bratři dohodli a žili šťastně až do smrti. Hóskuld si, aby to měl pestřejší, přivezl z Norska otrokyni a měl s ní dítě. Teprve později zjistil, že otrokyně je unesenou dcerou irského krále a syn Olaf tedy králův vnuk. Ten vyrostl a byl slavný a mocný a vážený a vůbec vynikal ze všech mužů, co kdy na Islandě žili. Trochu se pohádal s nevlastními bratry o dědictví, ale vše se dobře vyřešilo tím, že adoptoval syna jednoho z nich, Bolliho. Kromě tohoto byl jeho nejmilejším synem Kjartan, slavný, moudrý, pohledný, vynikal nad všechny muže, co...však víte. No a právě tady se objevuje další osoba, z našeho pohledu trochu střelená, Gudrún.
Gudrún je zamilovaná do Kjartana, ale ten se dříve, než ji požádá o ruku, rozhodne odjet do Norska. Kvůli tahanicím o náboženské vyznání (přijato na Islandu pokojnou cestou roku 1000) zdrží čtyři nebo pět let. Jeho pobratim Bolli se vrátí o něco dříve a čekající Gudrunu si vezme. To se samozřejmě Kjartanovi nelíbí, a tak když za rok na to přijede, tropí si různé naschvály, až jednou Gudrun vyštve své bratry a Boliho, aby Kjartana zabili. Stane se, otec Oláf vyhlásí mírový stav a zakáže všem se mstít. Po třech letech ale umírá a jeho žena, matka Kjartana, vyštve své syny, aby zabili Bolliho, výpravy se sama zúčastní. Gudrún z toho není v té chvíli nijak přepadlá, dokonce laškuje s vrahy svého manžela a nechá si popsat průběh masakru, ale po dvacnácti letech přemluví své syny, aby se pomstili. Stylem en- ten- týky dva-špalíky vybere jednoho z účastníků výpravy na Bolliho a nechá ho zabít. Tím je uspokojená, vezme si čtvrtého muže a stane se z ní vážená a svatá žena.
Její synové jsou ovšem názoru, že toho stále ještě nebylo dost a chystají další vraždu, tu jim ale rozmluví, dojde k vyrovnání a celý příběh (s hromadou odboček, rodokmenů, dalších vražd, svateb, sněmů a podrazů) je u konce.
Poslední věta nebyla nijak překvapující: Torkel byl neobyčejně schopný a těšil se pověsti velmi moudrého muže.
Přežily jsme to a šly jsme se za to odměnit do lázní a bylo to prima :-)

Na pátek byl naplánován výlet do místního lyžařského střediska Bláfjöll. Počasí slibovalo mráz a nádherný rozhled a taky to splnilo. Po úvodních zmatcích (islandský způsob organizace je ještě o něco zmatenější než ten můj, Hančin) to Barča rozjela na snowboardu, já na lyžích a skvěle si to užívaly. Lyžařů relativně málo, sníh skvělý, kosa jak v ruském filmu a rozhled až k moři.
Po dvou hodinách jsme si vyměnily vybavení a Hanka se začala učit na boardu. Nejdřív dvakrát skutálela kopeček pro škrvňata (ti malí zmetci tam přede mnou skákali téměř salta, zatímco já vztekle a téměř s brekem prosila technika, aby mi ukázal, jak vypnout nohu z vázání). No, musím říct, že jsem se aspoň zahřála, desetkrát sebou žuchnout během pěti minut a to s těžkým boardem na nohou, to člověku fakt dodá. No a pak přijela Barča a díky její skvělé metodice, a samozřejmě také díky tomu, že jsem extrémně talentovaná, jsem kopeček jednou SJELA (asi jenom dva pády), a pak se už nechala vyvést na kopec. Za Barčiného válečného pokřiku „Váhu na přední, za rukou!“ jsem se do toho vrhla, občas ryla sjezdovku, málem sejmula několik dalších výletníku, udělala několik kotoulů a párkrát líbala matičku Zemi, ale dostala jsem se dolů s pocitem machra. Baruško, děkuji, bylo to prima:-) V podvečer byl na obzoru krásný západ slunce, ale z našeho lyžařského arélu nebyly super fotící podmínky. Barča si ale umínila, že ten západ chce mít zachycený, tak si na lagricovém vybavení z půjčovny dala freeride (jízda mimo sjezdovku) a západ nafotila (těch fotek bylo fakt moc a my neměly to srdce jich 99% vyházet, tak jsme jich vyházely o trochu míň, prostě jsme taky ujetý na západ:-))
No a pak jsme se už jenom nalodily do busu a vydaly se na cestu domů. Uškobrtaný, zničený a trochu omlácený, ale táááákhle spokojený:-)

Fotky najdete zde a Hance se podařilo dát dohromady kraťoučký video, to je tady.

8 komentářů:

  1. teeeda, to musela být fajn lyžovačka!Chvalím vás za všechnu snahu kterou do blogu dáváte,stejně tak jak vy myslíte na nás - myslíme i my na vás a tak se rada mrknu na fotečky - sluši vam to na nich a ty zapady slunce - vsechny co mate tady jsou paradni!mějte se i nadále fajn a pisněte co provadite:)
    Irca

    OdpovědětVymazat
  2. Já jenom čumim...Vy se teda máte, holky!!!Ty fotky jsou úúúžasný, freeride stál za to!
    Blanka

    OdpovědětVymazat
  3. Teda děvčata moc vás zdravím a tiše závidím. Fotečky jsou mooc vydařené. Tak pište dále, ať mohu závidět stále. Mějte se Dominika

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj, děkujeme, budeme se tedy i nadále snažit informovat vás o co nejvíce parádních zážitcích, tudíž je všechny prožít. A můžeme říct, že nezahálíme a ani dále nehodláme:-)

    OdpovědětVymazat
  5. Hej, tak to je fakt betálný... Si někdy uplně vyčítám, proč sem nejel s vama. Tady je to uplně na pytel, obleva jak sviňa, chčije a chčije a vichřice nám demolují domovy... a vy se zatím úplně skvěle rekreujete... Na Islandu asi nejsou moc velký kopce, co? Můžete sem dát nějaké bližší údaje o sjezdovkách prosím. Zajímalo by mě, třeba jaký mají sklon, jak jsou dlouhé a tak vůbec. Moc Vám závidím, užívejte svobody! Já tady v Brně trpím jako zvíře...
    Martin

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Martine, tak vycestuj třeba příští rok:-) Vřele doporučujeme. Co se týká tvých otázek o lyžování. Upřímně v Alpách si člověk zalyžuje rozhodně lépe, tady to má cenu když je hezké počasí a príma výhledy, Kopce jsou jinak krátké, nabídka pro carvaře i snowboarďáky nic moc. Co si tady člověk fakt užije je již v článku zmíněný freeride. Ostatní info snad najdeš na stránkách www.skidasvaedi.is - organizace spravující většinu lyžařských středisek na Islandu. Jinak Marťo, kdybychom jeli na Island ještě jednou v zimě někdy, běžky by teda vážně nebyly k zahození, to by byla paráda... Možná do nějakých investujeme na blešáku.

    OdpovědětVymazat
  7. Martine,
    jen doplním, že známé a pěkné lyžování je na severu u Akureyri - já lyžovat neumím, takže sjezdovku znám jen od vidění. Protože v zimě jsou dny na severu ještě kratší než v Reykjavíku, sjezdovka je vybavená dobrým osvětlením. Právě u Akureyri jsou nejvyšší islandské hory, mají dokonce nějakých 2000 m, ale jak je dlouhá ta sjezdovka, to fakt nevím. Bláfjöll (kde byly holky) jsou tak asi o 1400 m menší.:-)
    U textu z 25. 1. máš ode mě vzkaz.
    Saša

    OdpovědětVymazat
  8. Díky všem za informace, no, možná víc než ty běžky by se vyplatily sněžnice, ale nevím jaké množství sněhu tam tak bývá, jo no a pro běžkaře to tam vypadá skoro jako ráj... Ty bílé pláně (kompas nebo Gps s sebou a možná bych si troufl na travers přes ostrov, pokud by to sněhové podmínky dovolovaly...
    Martin

    OdpovědětVymazat