Host smrdí třetí den, ryba tři dny

Už si nepamatujeme, jestli jsme o tom psaly nebo ne, takže se déle rozepíšeme o islandských bankách, finanční krizi a demonstracích. My samy jsme si teda na vlastní kůži na chvíli zkusily prodírat se džunglí bankovního systému. Na začátku prosince jsme našemu bytnému posílaly peníze jako deposit na ubytko. Tyto peníze nedošly na místo určení - v ČSOB tvrdili, že peníze jsou v islandské bance, islandská banka tvrdila, že peníze tam nikdy nebyly. Tak jsme čekaly a doufaly.
Hybnou silou našeho snažení se nakonec stala milá paní z islandské banky. Pokusila se dovolat do naší, bohužel nenarazila na nikoho, kdo by se tam s ní byl schopen domluvit anglicky, přesto něco uvedla do pohybu. Druhý den nám ztrápeně líčila, že slyšela jenom “cekejtesím”, v ČSOB se k nám ale konečně znali. Dokonce natolik, že první člověk věděl, o koho jde a a že teda peníze jsou v bance a že nám budou připsány na účet za tři dny. Najednou jsme se cítily pevné v kramflecích, tak jsme řekly, že teda po tom všem, pokud už jsou peníze v bance, bychom je očekávaly na účtu zítra, ať to laskavě zaurgujou. A druhý den HALELUJA!!! Paní jsme koupily čokoládu a můžeme kdykoliv přijít znovu.
Mimochodem jsme konečně pochopily, jak je možné, že islandské banky zkrachovaly. Jsou pružné, s příjemným personálem a služby typu vymáhání plateb nabízí zdarma. Oproti tomu jejich české protějšky si účtují za reklamaci, doručení platby, vedení účtů a jiné, nevybaví ani zaměstnance na zahraničním styku znalostí angličtiny, pracovní dobu mají do čtyř a hodinovou přestávku. To se pak šetří penízky. Jsem docela zvědavá, jak se mi tímto pracovním tempem podaří získat další nárokované finance, tentokrát z pojištění karty proti ztrátě. Měli tu být před týdnem, na žádný ze tří urgujících emailů jsem nedostala odpověď. No nic, český člověče, obrň se trpělivostí a sázej na hotovost.
Máme pár nových zážitků z práce. Byli jste nadšeni Bleším trhem? No tak to je nic proti tomu, co všechno můžete najít ve sklepě baru, ve kterém pracujeme. Přemýšlely jsme o tom, že oslovíme našeho zaměstnavaletele a nabídneme mu, že ty cetky půjdeme prodat na Blešák. Kdyby nám z toho dal provizi, nemusíme tu do konce pobytu hnout ani prstem.
Bar má dnes první noc provozu, takže před samotným otevřením jsme zkoušely spoustu různých prací. Vymalovávaly jsme, Barča instalovala sound-system, uklízely sklep, dělaly zasedací pořádek, chystaly bar na fotky, debordelizovaly jsme celý prostor (naše systematičnost (I Hančina!!!) doslova nadchla zaměstnavalete, i když to komentoval jen suchým "I am very happy with your work", ale on něco pochválí asi tak často jako Barčin přítel (Hanka: Ne, asi tak třikrát víc), takže to pro nás byla teda událost). Hanka se naučila dělat kafe s obrázkama, zatímco Barča šúrovala podlahu na toaletách a pak ji vymalovávala na bílo. Původně tam měly být na zemi grafitti, z plánu ale sešlo, podlaha tak zůstane do dnešního večera bílá, další vývoj si netroufáme odhadovat.
Pokud mluvíme o práci, máme jen takový malý postřeh - za hodinovou mzdu, kterou si tu vyděláme si toho i při zdejších cenách koupíme zhruba 4x více, než si koupí student v ČR za podobnou manuální práci. Takže pravděpodobně jsme teď placeny o trochu lépe než vysokoškolský učitel v ČR. Tím pádem, i když tady krize řádí - musela by islandská koruna klesnout ještě nejmíň jednou tolik, aby se tu na nejnižší pozici pracující člověk (který neumí jazyk) měl stejně jako vysokoškolský učitel v ČR. Takže tato finanční krize byla se ještě musela nafouknout do obrovských rozměrů, aby se svým dopadem přiblížila té proběhlé čtyřicetileté krizi u nás. Hurá, to se pak žije a utrácí na Runtur.
Poslední dva dny jsme měly konečně možnost poznat, co znamená na Islandu špatné počasí. Vítr, který se tu přehnal, byl teda opravdu lítací, občas i 13 m/s. Těšily jsme se, že už si prohlídneme ostrov jako z leteckých snímků, protože toto je už skoro startovací rychlost velkotonážního letadla, ale naše velbloudí zásoby tuku nás zatím udržují při zemi:-)
Konečně jsme taky vyzkoušely naše softshellky a můžeme doporučit tento druh oblečení každému, kdo se na Island vydá, máte pak pocit, že zasoftshellované tělo a oriflené nohy nepatří k sobě.
V středu jsme si dělaly vynikající rybí karbenátky. Můžeme všem vřele doporučit, doopravdy byly vynikající. Mají jen jednu malou závadu či snad nedostatek – pusťte se do nich pouze pokud máte možnost nechat si další tři dny provlávat bytem výše popsaný vichr, vypaplat několik osvěžovačů vzduchu a nechodit do společnosti. Nás bohužel nikdo nevaroval, takže jsme si pochutnaly a večer jsme šly na lekci Salzy. Nyní je již zcela jisté, že ani jedna z nás nepatří mezi 10topgirls tanečnic. Jedna Slovenka (Zuzka) se Barči dokonce ptala, jestli pracuje na rybím trhu, že smrdíme, jako bychom přišly z moře. Bezva, no hlavně že jsme udělaly dojem.
A taky jsme přebyly všechny smrady z dřívějška, včetně sojové omáčky i věčných červených omáček s česnekem  Rezignovaly jsme na likvidaci pachů, koupily si osvěžovač vzduchu a kvůli společenským událostem jsme si udělaly tropickou oázu ve skříni s oblečením. Na karbenátky asi dlouho nezapomeneme, ještě tam máme druhou várku, doufáme, že nás při ní nevystěhují z baráku...
Nevíme, jaké se k vám dostávají zprávy z dění Reykjavíku, asi nic moc, ale tady to teď docela vře. Islanďanům došla trpělivost s vládou, která byla u moci v době nástupu krize a stále jenom slibuje obrat k lepšímu, a tak se sebrali ti největší buřiči a vytvořili kolem sebe pořádný dav rozzlobených Islanďanů a už pátý den probíhají docela násilné demonstrace. Málokdy se sejde více než 1000 lidí, na islandské poměry je to ale stále dost (ságy píšou o slavných bitvách třiceti mužů). Každopádně pro zúčastněné je to něco jako společenská akce. Každý den se sejdou a notně posilněni alkoholem vyřvávají a dělají bugr tak do tří do rána. Došlo k poničení několika domů v okolí sídla vlády, proběhly nějaké potyčky s policií. Demonstranti už dosáhli svého cíle, 9. května budou další volby. U tvrdého buřičského jádra se ale ukázalo, že volby jejich cílem doopravdy nebyly, už tam halasí znovu a většina islandské populace už od nich začíná odtahovat ruce, obzvlášť poté, co se objevily fotky zapálené vlajky, ozbrojených chlápků zamotaných v kapucích a šálách a i dětí demonstrantů, které se tam v tom zmatku jen tak prodírají s transparenty v ruce. První den protestu se nám podařilo i něco málo natočit, tak se na to mrkněte, my tam máme jen toaleťák, ale lítají i šutry, sklenice, vejce, prostě cokoliv směrem k budově parlamentu. Informace sbíráme postupně a je jich moc, než abychom to všechno psaly zaráz. Prvně chceme vědět, jestli vás to zajímá, potom můžeme zkusit zjišťovat odpovědi na otázky (takže kdyžtak do komentářů vkládejte své poznatky, otázky, doplňující info a tak). Video naleznete zde
Včera večer jsme se rozhoupaly na další RUNTUR. Studentská politická strana Röskva chce získat co nejvíce hlasů, a tak voličům domlouvá nad sklenkou piva a v průběhu divokého křepčení na parketu. Včera jsme byli v baru s živou hudbou a byla to paráda (možná nám Hanka zpřístupní pár videí zde). Měly jsme možnost ochutnat Hákari (shnilé žraločí maso), jednohubkovou kuličku skládající se z ovčích vnitřností (nevyjímaje nejdůležitější složku – samčí pohlavní orgány), ovčí hlavu, v nabídce bylo i ovčí oko. Přestože to Islanďané před našimi zraky zakusovali jako jednohubky při konverzaci (tak jako my zakusujeme třeba brambůrky), my zvládly jednohubku jen jednu od každého druhu kromě oka. Polykání těchto zákusků bylo nekonečným příběhem, litovaly jsme, že jsme si nestouply blíže ke koši. Byl to tak silný zážitek, že jej HANKA!!! zapila pivem (Hanka pivo ale doopravdy jinak nepije, nicméně nic jiného nebylo v kritickou chvíli poblíž). Pokud chcete na Islandu ušetřit za pochutiny na dlouhé večery, doporučujeme krabičku shnilého žraloka – s touto jistě vyjdete až do konce pobytu. Potom, co jsme se ujistily, že naše tělo přijalo tato tři zatěžkávací sousta, daly jsme se do pohybu a zakřepčily jsme si na živou muziku. Obě jsme se zlepšily – Hanka to táhla do jedné, Barča do čtvrt na čtyři. V Brně u hlubokých debat nad pivem není problém být vzhůru celou noc, tady ta noc má takové tempo, že člověk musí být ve vrcholné fyzické kondici, aby držel krok. My jsme ale obzvláště snaživé a budeme na tom pracovat. Fotky k tomuto článku si můžete prohlédnout zde