Lyžování na Bláfjöllu a jiné zázraky

Islandská muzea mají poměrně příjemný zvyk mít jeden den v týdnu otevřeno for free, zadarmo. Středa je tak našim kulturním dnem a my si po měsíci našly trochu času a prozkoumaly místní National museum. Místo dýchá zvláštní atmosférou, popisuje příjezd Vikingů, nedostatek zboží, které si mohli sebou přivést, obydlí i různé náčiní. Muselo to být drsné. Z věcí, které nás asi nejvíce zaujaly
Ženy byly na Islandu v rovnocenném postavení. Jsou zobrazovány po boku svých mužů, měly krásné šperky i šaty a možná byly i vzdělané, existuje totiž podezření, že autorem Laxdaely ságy je žena.
Vrstvy popela, chteré v průběhu let pravidelně chrlila Hekla i jiné sopky, jsou fakt ohromující. V kousku země, vyvrtaném u jednoho z běžně obydlených míst, jsou popelové vrstvy snadno rozpoznatelné, některé mají až 20 cm, zkuste si na právě oseté pole nalít 20 cm lávy!!!
Isladané byli menší, viz foto, každopádně vždy měli ( a dle nás stále mají) obrovské nohy. Nebo jsme si možná spletly boty s loděma.
Zatímco všude jinde v Evropě se stavěli chrámy z kamene, aby se jim dodalo trochu lesku, Islaďané si na to vozili dřevo, to tu bylo symbolem bohatství.
Muzeum bylo doopravdy parádní byla tam i interaktivní sekce, ve které kromě hromady různých her, kvízů, dopLňovaček, bylo možné vyzkoušet přilbu, štít a meč a jiné historické oblečení. Návštěva muzea nám trochu nám osvětlila význam ság a to, co v nich potomci těchto statečných žen a můžů vidí. Všechna čest.
S tímto vědomím jsme se opět vypravily do knihovny. Počáteční nadšení nás rychle přešlo, ale zatnuly jsme zuby, překonaly veškeré rekordy a strávily v čítárně pět a půl hodiny. Ale cíle, poslední věty, jsme došly. Získaly jsme už poměrně dost praxe ve vypisování poznámek, máme výborný systém značek pro slova syn, matka, pobratim, slavný a velký a moudrý i příbuzný z pátého kolena. Nikdy víc.
Pro zájemce rekapitulace celého děje: Ketil Nosek se nepohodl s norským králem a tak sbalil své příbuzenstvo a odjel do ciziny. On sám do Skotska, děti na Island. Tam založily mocné a slavné rody. První zápletka se objevuje u Hóskulda, myslím, že to byl vnuk nebo taky možná někdo úplně jiný, kdo si to má pamatovat. Slavný to muž, měl nevlastního bratra Hrúta v Norsku. Ten se rozhodl ujmout se poloviny dědictví po jejich společné matce, což se samozřejmě Hóskuldovi nelíbilo. Po nejrůznějších tahancích a slavné bitvě 35 mužů se bratři dohodli a žili šťastně až do smrti. Hóskuld si, aby to měl pestřejší, přivezl z Norska otrokyni a měl s ní dítě. Teprve později zjistil, že otrokyně je unesenou dcerou irského krále a syn Olaf tedy králův vnuk. Ten vyrostl a byl slavný a mocný a vážený a vůbec vynikal ze všech mužů, co kdy na Islandě žili. Trochu se pohádal s nevlastními bratry o dědictví, ale vše se dobře vyřešilo tím, že adoptoval syna jednoho z nich, Bolliho. Kromě tohoto byl jeho nejmilejším synem Kjartan, slavný, moudrý, pohledný, vynikal nad všechny muže, co...však víte. No a právě tady se objevuje další osoba, z našeho pohledu trochu střelená, Gudrún.
Gudrún je zamilovaná do Kjartana, ale ten se dříve, než ji požádá o ruku, rozhodne odjet do Norska. Kvůli tahanicím o náboženské vyznání (přijato na Islandu pokojnou cestou roku 1000) zdrží čtyři nebo pět let. Jeho pobratim Bolli se vrátí o něco dříve a čekající Gudrunu si vezme. To se samozřejmě Kjartanovi nelíbí, a tak když za rok na to přijede, tropí si různé naschvály, až jednou Gudrun vyštve své bratry a Boliho, aby Kjartana zabili. Stane se, otec Oláf vyhlásí mírový stav a zakáže všem se mstít. Po třech letech ale umírá a jeho žena, matka Kjartana, vyštve své syny, aby zabili Bolliho, výpravy se sama zúčastní. Gudrún z toho není v té chvíli nijak přepadlá, dokonce laškuje s vrahy svého manžela a nechá si popsat průběh masakru, ale po dvacnácti letech přemluví své syny, aby se pomstili. Stylem en- ten- týky dva-špalíky vybere jednoho z účastníků výpravy na Bolliho a nechá ho zabít. Tím je uspokojená, vezme si čtvrtého muže a stane se z ní vážená a svatá žena.
Její synové jsou ovšem názoru, že toho stále ještě nebylo dost a chystají další vraždu, tu jim ale rozmluví, dojde k vyrovnání a celý příběh (s hromadou odboček, rodokmenů, dalších vražd, svateb, sněmů a podrazů) je u konce.
Poslední věta nebyla nijak překvapující: Torkel byl neobyčejně schopný a těšil se pověsti velmi moudrého muže.
Přežily jsme to a šly jsme se za to odměnit do lázní a bylo to prima :-)

Na pátek byl naplánován výlet do místního lyžařského střediska Bláfjöll. Počasí slibovalo mráz a nádherný rozhled a taky to splnilo. Po úvodních zmatcích (islandský způsob organizace je ještě o něco zmatenější než ten můj, Hančin) to Barča rozjela na snowboardu, já na lyžích a skvěle si to užívaly. Lyžařů relativně málo, sníh skvělý, kosa jak v ruském filmu a rozhled až k moři.
Po dvou hodinách jsme si vyměnily vybavení a Hanka se začala učit na boardu. Nejdřív dvakrát skutálela kopeček pro škrvňata (ti malí zmetci tam přede mnou skákali téměř salta, zatímco já vztekle a téměř s brekem prosila technika, aby mi ukázal, jak vypnout nohu z vázání). No, musím říct, že jsem se aspoň zahřála, desetkrát sebou žuchnout během pěti minut a to s těžkým boardem na nohou, to člověku fakt dodá. No a pak přijela Barča a díky její skvělé metodice, a samozřejmě také díky tomu, že jsem extrémně talentovaná, jsem kopeček jednou SJELA (asi jenom dva pády), a pak se už nechala vyvést na kopec. Za Barčiného válečného pokřiku „Váhu na přední, za rukou!“ jsem se do toho vrhla, občas ryla sjezdovku, málem sejmula několik dalších výletníku, udělala několik kotoulů a párkrát líbala matičku Zemi, ale dostala jsem se dolů s pocitem machra. Baruško, děkuji, bylo to prima:-) V podvečer byl na obzoru krásný západ slunce, ale z našeho lyžařského arélu nebyly super fotící podmínky. Barča si ale umínila, že ten západ chce mít zachycený, tak si na lagricovém vybavení z půjčovny dala freeride (jízda mimo sjezdovku) a západ nafotila (těch fotek bylo fakt moc a my neměly to srdce jich 99% vyházet, tak jsme jich vyházely o trochu míň, prostě jsme taky ujetý na západ:-))
No a pak jsme se už jenom nalodily do busu a vydaly se na cestu domů. Uškobrtaný, zničený a trochu omlácený, ale táááákhle spokojený:-)

Fotky najdete zde a Hance se podařilo dát dohromady kraťoučký video, to je tady.