O slunečném dni

Ráno bylo pekelné. Po dlouhé době jsme musely vstát natvrdo na budík a to nás zmohlo. Vrávoraly jsme po bytě jak mátohy a vypravily jsme se do školy s mírným zpožděním (Bára prostě vyrazit včas neumí). Přes město jsme letěly jak zběsilé a když jsme vyplázlým jazykem dorazily ke škole, začala jsme uvažovat, kdeže ten náš kurz vlastně probíhá. Můžeme studenty pajdáku ujistit, že přebíhání z jedné budovy do druhé na Pedagogické fakultě MUNI je banální operace proti tomu, jak jsme bloudily dnes ráno po cestě na náš kurz. Tady nepomohl už ani Barčin orientační smysl, dnes už také víme, že celou situaci maximálně zkomplikovali kolemjdoucí Islanďané, kterých jsme se neprozřetelně ptaly na cestu. Česká dezorientovaná žena je proti superorientovanému Islandskému muži schopná dovést vás k cíli oklikou a horší cestou, ale dovedla by vás. Islanďané jsou úplně mimo, nejraději chodí v kruzích, pravděpodobně si stejně jako Hanka zvolili orientační bod – pobřeží. Takže jsme na kurz tradičních islandkých řemesel dorazily s půl hodinovým zpožděním. Nervy v kýblu, jazyk na vestě. Naše obavy se v tu chvíli rozplynuly. Náš učitel – umělec – na hodinu vůbec nedorazil vůbec. Takové stresory jako čas evidentně nezapadaly do jeho životní filozofie. No nic, rozdejchávaly jsme to chvíli a pak jsme to vzaly easy. Učitel dorazil s hodinovým zpožděním (ostatní studenti už byli dávno pryč, nedoufali, že někdo přijde). Měli jsme s panem učitelem asi půlhodinku, kdy nás seznamoval s průběhem kurzu. Půlhodinka byla vydatná, odehrávala se pravděpodobně ve stejném tempu jako ranní příchod do školy. Žádný stres a žádné jasnosti, uchopitelnost jeho projevu nulová. Ale vypadá, že bude šikovný a že budeme během semestru zkoušet zajímavé věci, tak se těší hlavně Bára.
Dnes jsme konečně dostaly své Kénnitaly (identifikační číslo otevírající všechny možné veřejné služby), a tak jsme začaly bojovat s informačním systémem a odemykat všechny servisy, které tady můžeme užívat.
Jakmile se rozednilo (půl jedenáctá), žasly jsme. Obloha vymydlená, mráz, slunečný den!! Hned jsme pookřály, to si člověk najednou toho slunka váží. My udělaly pár fotek z těch radostných okamžiků, které vám možná nepřijdou ničím zajímavé, ale pro nás to bude vzpomínka na nový barevný Reykjavík.
Odpoledne jsme měly předmět Příroda Islandu a outdoor vzdělávání a to teda bude paráda. Náš učitel vypadá jako dobrodruh, navíc nás teda všechny zaujal na tři hodiny, takže to bude i šikovný učitel. Má parádní islanský cynický humor. Tak se těšíme a budeme vás průběžně informovat, co s ním všechno prožíváme.
Foto k tomuto článku najdete zde