Život v Reykjavíku: party, lázně, party, lázně Jméno příspěvku pro Jiřího Němce: Občas si proložíme zábavu nějakým učením.

Tak je to tady. Po namáhavém vstávání (stáváme se přeborníky na bleskové, ale doopravdy bleskové sbalení se a vylítnutí z baráku) nás čeká první větší výlet mimo Reykjavík. Našim cílem je poloostrov Reykjanes, jihozápadní výběžek Islandu, na kterém se odehrává valná většina islandského života. Kromě dvou větších měst- Reykjavík a Keflavík, se zde nachází i několik rybářských vesnic, hromada lávy, několik sporných hliníkáren a islandská Eiffelovka a Karlův most v jednom - Blue lagoon.
Ale hezky popořádku. Naštěstí jsme vlezly do autobusu s našim oblíbeným průvodcem Stefanem (toho můžeme všem vřele doporučit, až pojedete na Island, pohlídejte si, aby Vás provázel právě on), takže jsme byly celou cestu zahrnovány informacemi. Z Islandu pocházejí tři Miss World, jeden z nejznámějších šachistů i patnáctileté držitel titulu nej-silák na světě (zmřel ve třiceti, mluví se v této souvislosti o vlivu steroidů). Také před sebou mají perspektivu dlohého života, islandští muži prý dokonce vedou celosvětovou tabulku (průměrně se dožívají 80 let). Další informace se týkala jejich vzhledu, díky chladnému slanému vzduchu se prý jejich zjev tak „neopotřebovává“, prostě je to konzervuje, takže většina islanďanů vypadá mnohem mladší, než doopravdy jsou. V závislosti na uplynulé noci jsme si vzpomněly na ještě jeden konzervační prostředek (líh). Peelingem oblažují svůj obličej vždy, když po bujarém večírku lezou po čtyřech škarpou domů (a že jich Bára včera večer viděla).
Krajina kolem Reykjavíku je dooprady úchvatná. Většinou se jedná o lávová pole, černá, šedá, rezavá, sem tam s jezírkem nebo trochou mechu. Láva je stará asi tři miliony let, poslední erupce tu byla a tudíž i některé kousky krajiny pocházejí z 13. století. V pozadí se tyčí hory, zdvihající se jen tak z ničeho, z placky, prostě vychrlená láva, které ledovec nedovolil rozprostřít se do krajiny. Mě, Hanku, krajina uchvátila. Asi budu mluvit jinak až se budu prodírat popraskaným povrchem a rozedřu boty o ostrý hrany, ale jednou se sem stejně zajdu podívat.
Dalším cílem byl maják na výběžku, kde se díky zrádným podmořským útesům rozbilo už hodně lodiček. Byl od tam hezký výhled, ale toť tak vše. Celkem nám dává zabrat islandská úchylka tahání turistů k majákům, už jsme viděly dva, čeká nás třetí, a kromě pobřeží hezkého stejně jako kdekoliv jinde a vysoké budovy tam vlastně není vůbec nic. No ale nevadí.
Další maják byl díky nedostatku času z programu vypuštěn a my se přesunuli k místu, kde vzniká průrva mezi euroasijskou a americkou deskou. Tahle se táhne od severovýchodu Islandu až po jeho jihozápad, každoročně se zvětšuje o několik milimetrů a tak způsobuje neustálé zvětšování plochy ostrova. Nad průrvou je postavený symbolický most, můžete se tu projít z Evropy do Ameriky a zase zpátky a to vše během několika vteřin. Kam se hrabe Concorde i teleport!
Posledním cílem exkurze byla Modrá Laguna. Tento přírodní úkaz vznikl náhodou při výbuchu nějakákého vrtu. Vytryskla modrobílá slaná voda a společně s černým lávovým okolím vytvořila tak nádhernou scenérii, že se ji Islanďané rozhodli oplotit a pořádně zpoplatnit. Teplota venkovní laguny se pohybuje od 36 do 40°C, nad bazénem se vznášejí oblaka páry a úplně vás oddělují od ostatních návštěvníků. Můžete si naplácat na obličej bílou vrstvu léčivé soli nebo si nechat masírovat záda prudkým vodopádem. V nabídce je i parní nebo suchá lázeň, masáž nebo jeskyně. Zajímavé je, že laguna vznikla opravdu z původně průmyslové katastrofy.
Rozčarování nastane až po opuštění komplexu, kdy vás začne pálit vysolená kůže a vlasy i po dvou umytích silně připomínají ovčí vlnu. Pak vás ještě usadí Islanďané informací, že voda se tam vlastně téměř nečistí a díky peelingové soli obsahuje takovu koncentraci odumřelých šupinek kůže, takže vás chuť k další návštěvě okamžitě přejde. Ale užily jsme si to, i vzhledem k ceně poprvé a naposledy, a návštěvu doporučujeme.
Na cestě domů se nám dostalo informací o momentálním stavu islandské politiky a hospodářství, a teda, je to síla. Vrcholní političtí činitelé nemají důvěru obyvatelstva, zejména kvůli osobním skandálům, nepotismu (pozice ve vládě jsou pod kontrou rodových linií), korupci a nedostatečné kvalifikaci. V květnových volbách nebude koho volit a islandské obyvatelstvo je rozděleno pro i proti vstupu do EU.
Domů jsme dorazily nasolené a utahané, nicméně spokojené.
Já, Hanka, jsem se vydala na večer do práce, Barča na party.
Naše kavárnička se docela rozšoupává, přestože je otevřená teprve druhý den, nebo spíše noc, návštěvnost byla vysoká. Dle islandského rytmu jsem se do jedné v noci nudila a marně hledala, kde by se dala srovnat která židle nebo utřít stůl, no a od jedné do čtyř lítala jak fretka se sklenicemi, hadrou, popelníky, smetáčkem a lopatkou nebo místní verzí mopu, učila se zapalovat svíčky zapalovačem (sranda pro kuřáky, mazec pro mě) a odpovídala na dotazy ohledně nápisu na tričku. Tam mi šéf totiž nechal napsat EG TALA EKKU ISLENSKU, v překladu NEMLUVÍM ISLANDSKY. Návštěvníkům to samozřejmě nedalo, takže mě oslovili nejdřív islandsky, pak pochopili, že je to nejspíš pravda a začali anglicky zkoumat odkud jsem.
Vzhledem k tomu, že jsme „washing animals“, napadlo ještě Barču, že by na zádech mohla mít „ Don´t feed our washing animals!“ Šéf z toho byl nadšený, tak uvidíme, jestli jí to tam dá připsat, já jsem ráda, že už mám svoje tričko doma .
Barča vyrazila na party, dodržela předsevzetí z minulého příspěvku, když jsem se dovlekla z práce, nebyla ještě doma.
Vzhledem k tomu jsme po ránu uznaly, že si zasloužíme odpočinek a vylezly z postelí k večeři. Morální kocovinu z toho nemáme, jsme tu od toho, abychom dělaly to, co se nám právě zachce, tudíž i třeba nic, což je právě to, co teď děláme.
Od Báry: v noci jsme navštívila hlavní noční tepnu – ulici Laugavergur, zkontaktovala jsem pár nových přátel a vydala se hledat bar, kde jsme se měli potkat. Páni, ve městě to tepe, všichni jsou plně koncentrovaní na pobyt v klubech, bývají spoře oděni, holky mají lodičky na bosých nohách – takhle oblečení by klidně mohli být na pláži v Karibiku (i když tady je docela zima). Všichni ale úplně všichni se baví se všema, před klubama jsou fronty na vstup. Potkala jsem ve frontě u klubu nějaký lidi, ptali se mě odkud jsem, odpověděla jsem, oni propukli v jásot, křičeli na celou ulici jména českých fotbalistů a nějaké popěvky se slovem Vyhraujémé. Pak mě drapli a skákali se mnou za křiku. Pak mě mí přátelé z Kanady, Austrálie, Estonska, Islandu, a já už ani nevím odkud, zatáhli do Gay – lesbického baru. Tam jsme protancovali celou noc a opravdu musím uznat, že zdejší atmosféra byla prostě divoká. Ať už člověk přijede do Reykjavíku s jakýmkoliv postojem k divokému nočnímu životu, tady ho to prostě stáhne, tady páteční a sobotní podvečer prostě přináší neklid v nohách a je jisté, že kdyby člověk zůstal doma, nebylo by možné usnout…. Fotky k tomuto článku si můžete prohlédnout zde